Tábor utekl jako voda
Ani jsme se nenadáli a byly tu poslední dva dny tábora. V sobotu jsme ráno vstali poměrně brzy a vyrazili jsme na zajímavý pěší výlet. Při něm jsme vystoupali až na Můstek a potom jsme došli až do Hojsovy Stráže - Brčálník. Po cestě jsme samozřejmě hráli zajímavé hry. Byly to jak pozorovací hry přímo při chůzi, tak nejrůznější jiné hry při celkem čtyřech zastávkách.
Při první zastávce jsme hráli Eskymáckou honičku. Byl to nápad Zorrův, který si všiml příhodné sněhové pláně, která byla pro tuto hru jako dělaná. Další zastávku jsme využili k Boji o věžičky. Při této zatsávce byl i oběd, který jsme si nesli s sebou. Třetí zatsávka byla nejdelší a hráli jsme při ní Boj o vlajku. Kluby vytvořily dvojice až trojice a během hodiny tu vyrostlo několik pevnůstek, o které se pak bojovalo.
Nad Brčálníkem jsme našli příhodné místo, kde jsme si zahráli Miriši. Využili jsme tak čas, který nám zbýval do odjezdu vlaku. Prostě jsme zde rozpouštěli časovou rezervu, kterou jsme naštětsí nepotřebovali. Pak jsme už jenom sešli k nádraží a dojeli zpátky na Špičák.
Sobota byla na program bohatá, protože po večeři jsme měli večerní program. Byla to taková diskotéka, v které bylo ale hodně soutěží a u které se kazeťák střídal s kytarou. Tady bylo hodně zajímavých her a soutěží. Každý klub si připravil nějaký krátký program. Díky tomu byla i naše každodenní večerní internetová návštěva tentokrát hodně krátká, protože na ní prostě nebyl čas. Marťas pouze stáhl svoji poštu a krátce nakoukl do Klubu ekamarádů.
Spát jsme šli o půlnoci, i když někteří zalehli dříve, protože den byl opravdu náročný. Měli jsme v nohou asi 15 km a převýšení kolem 500 m.
Neděle už byla věnována balení a úklidu. Přesto ale na nějaké hry čas zbyl. Kdo měl zabaleno a uklizeno, tak mohl hrát buď pinkponk nebo jít na Internet a nebo si zahrát superhry. Další skupinka se šla ještě ven koulovat.
Byl oběd a po něm jsme se už přesouvali do autobusů. Písmák, který skoro celý tábor počítal, kolik nás tu je, se konečně dopočítal toho přesného a doufejme, že i správného čísla. I s patrony nás tu napočítal rovných sto a patronů napočítal deset. Takže nás dětí devadesát. No prostě dva hodně plné autobusy.
Cesta utíkala rychle, protože ji většina z nás prospala. Autobusy nás rozvezly až téměř k domovům. No a tím tábor, který se nám všem velmi líbil, definitivně skončil. Marek Břežanský