Jaké jsou perspektivy?
Reaguji na rozhovor Pepína s Lukášem ohledně situace v SKSK ČR. Oceňuji vstřícnost vedení 1. a 2. St KSK, ale zároveň pokládám otázku, jaké jsou další perspektivy a zda to má smysl? Rovnou se na ní pokusím odpovědět. K tomu zabrousím trochu do historie SKSK ČR.
SKSK ČR vzniklo před deseti lety se záměrem sdružit klasické malé dětské kluby pod právní subjektivitu a tím jim umožnit přísun peněz ze státních dotací. Vznikaly v té době i diskuse, zda je možno zaštítit kluby právní subjektivitou. Jedním z odpůrců této myšlenky byl např. Jedna Potůček, který o tom psal i ve Skautingu. Jeho představy však byly silně naivní a patrně v té době neměl představu, co to vlastně právní subjektivita je.
SKSK ČR tento model zrealizovala a fungoval. Samozřejmě jsme nedali právní subjektivitu klubům, ale dostaly ji střediska. O státní peníze se tak starali patroni a ne nezletilé děti. To by opravdu nešlo.
V začátcích fungovalo vše bezproblémově. Proč? Byly zde v podstatě dvě střediska. 1. St KSK Bratrstvo tvořené dobře fungujícími kluby, které pracovaly opravdu klubovým způsobem a tehdy moje 2. St KSK Tuláci, kde byly dva kluby, které byly současně družinami mého skautského oddílu a pak klasicky vytvořený klub Zálesáci.
Nastala další fáze. Bratrstvo se dostalo do krize po tragických událostech, které ho postihly (tragická smrt Písmáka, Kuby a dalších). V té době přibylo žatecké středisko vedené Medvědem, které velmi prosperovalo, pracovalo indiánským způsobem a mělo většinu členské základny SKSK ČR.
V obou těchto fázích si jelo všichni vždy na “svém písečku” a nikomu to nevadilo. Každý měl svoje metody, nikdo je nevnucoval druhému. Principy demokracie, které má SKSK ČR ve svých stanovách všem vyhovovali a byli s nimi všichni spokojení.
Nastala třetí fáze, v které se dostalo moje středisko do hluboké krize a prakticky zaniklo. Protože se ale v té době již postavilo na nohy 1. St KSK Bratrstvo, převzali toto středisko pod své vedení a vznikly v něm kluby obhospodařované zpočátku Mlsounem a posléze Lukášem. V této etapě také vznikla Nadace Kamarádi a z popudu dr. Svobodové došlo k tomu, že jsme získali možnost využívat turistickou základnu Loreta v Horažďovicích. Zrodil se i nápad, kdy můj malý klub na akci doplnily děti z dětského domova v Klánovicích a na této akci nám pomáhal ještě i se svým oddílem Best. To bylo impulsem k další práci s dětskými domovy.
Ve čtvrté etapě začíná SKSK ČR dělat na Loretě tábory pro děti z dětských domovů. Ty oživily Loretu a pomohly tak jejímu dalšímu rozvoji. SKSK ČR se díky této činnosti stalo známější, začaly vznikat kluby tvořené dětmi z dětských domovů a vzniklo 6. St KSK Zálesáci.
K této etapě je ale třeba poznamenat, že kluby, v kterých byly děti z dětských domovů, byly sice nazývány kluby, ale pracovaly oddílově. Činnost tedy řídil patron, který zde byl v roli vedoucího a děti pouze občas ovlivňovaly svými nápady činnost. Jak známo, v klasických klubech je to přesně obráceně, tam si činnost tvoří děti a patron pouze pomáhá a dozírá na jejich bezpečnost.
Zde někde se patrně začaly rodit počátky dnešních problémů. Vše nám zpočátku klapalo, ale s úspěchy se dostavily i problémy. S ohledem na tábory, byly přijímáni vedoucí, kteří nebyli členy SKSK ČR a kteří k našemu sdružení neměli ani žádný vztah. Většinou je nalákalo to, že díky grantům Nadace Kamarádi, které získala z NROS z projektu Integrace dětí z dětských domovů, byly i peníze na odměny pro vedoucí. Ty byly sice malé, ale byly. Navíc vedoucím jsme mohli bez problémů proplatit i celé jízdné.
Po třech letech průběhů táborů grant skončil. Skončily tím i odměny vedoucím a naplno propukla závist a intriky. To nakonec vedlo i k tomu, že SKSK ČR bylo rok bez dotací. Žatecká střediska to v té době řešila odchodem z SKSK ČR a přešla jinam, odkud mohli čekat peníze. V té době ale v jejich čele již nebyl Medvěd, ale Delfín. 1. a 2. střediska z toho problémy nedělaly. Sice je to také postihlo, ale chybějící dotace vykompenzovali z jiných zdrojů.
V další fázi následovaly problémy zmíněné v rozhovoru, kdy se diskutovalo mezi obnovenými žateckými středisky a 1. a 2. střediskem, které neustále ustupovalo v termínech valných hromad a dalších, až jim došla trpělivost. Žatecká střediska se u nás ovšem opět příliš dlouho neohřála, ale tento konflikt inicializoval změnu stanov a zavedení konference místo valné hromady.
Jak to vypadá v současnosti? SKSK ČR je rozdělena na tři části. Jednu tvoří BraTul, tedy 1. a 2. St KSK, které spolu úzce spolupracují, že v podstatě tvoří jeden celek, který pracuje klasicky klubově. Pak je zde 5. St KSK Vlčice, vedené Zdeňkem Chourou. To se věnuje převážně dětským domovům. Zdeněk prošel velkým vývojem a ač zpočátku odmítal většinu Galénových myšlenek, nakonec je pochopil a je jejich stoupence. Pochopil i Galénovu myšlenku klubů a proto je tolerantní k jejich principům. Ostatně právě Galén rozvinul původní Foglarovu myšlenku čtenářských klubů do klubového rozmachu.
Třetí část tvoří oblast Praha, která je bohužel téměř nefunkční. Bohužel je zde málo spolupracovníků, oblast Praha vůbec funguje pouze díky externistům a navíc není úspěšná v náboru dětí. Takže v současné době zde funguje jediný klub zaměřený na Internet tvořený dětmi z Dětského domova z Klánovic.
Z vlastní zkušenosti vím, že vytvořit klasický klub v dětském domově je téměř nemožná. Pokoušel jsem se o to v několika dětských domovech. Nejdále jsme dospěl ve Staňkové, kde se objevil schopný vedoucí klubu v Lukášovi Tomanovi. Jenže po pár měsících se na něj usmálo štěstí, vyřešily se jeho rodinné problémy a šel z dětského domova domů. Jeho domov však není v okolí dětského domova, ale přes sto kilometrů vzdálen a tak se začínalo v podstatě od začátku. Proto nyní Zdeněk, stejně jako v minulosti já, vede kluby spíše oddílovým způsobem.
Bohužel v pražské oblasti zájem o myšlenky klubů mimo mě a lidí z BraTul nemá nikdo. Veškeré názorové střety se odehrávají prostřednictvím mě jako hromosvodu.. Proč by také ne, když je to jednodušší, než si problémy vyříkat například v chatu s někým, kdo je přímo z daného střediska.
Spolupráce dvou zcela odlišně pracujících klubů – tedy těch klasických s těmi oddílově vedenými, je problematická. To si uvědomuje i Zdeněk a je rád, že mu do jeho činnosti nikdo nemluví. Volání po povinných akcích, je začátkem konce. Dovedu si představit, jak by třeba dopadlo povinné kolo Závodů kamarádské všestrannosti, kde by se proti sobě utkaly děti z klasických klubů z BraTulu, které by excelovaly v uzlování, šifrování, stavbě stanu a dalších dovednostech, proti dětem z dětských domovů, které by byly demotivovány monstrózní porážkou.
Lidi, kteří neznají klubovou myšlenku a ani se jí nesnaží pochopit, samozřejmě nevěří, že můžou tato střediska fungovat na základě rozhodnutí dětí a bez direktivních příkazů vedoucích. Členové klubů jsou samozřejmě maximálně citliví na vměšování, špiclování a další podobné záležitosti. Ostatně to jsme s Galénem viděli i na četných besedách, kdy se nám přiznaly děti, že mají tajný klub, ale ač se jim beseda s Galénem líbila, kontakt na sebe nesvěřily. Jejich klub měl svá tajemství a svoji volnost, kterou si nechtěly nechat od dospělých vzít.
Tyto úvahy mě vedou k názoru, že další pokračování SKSK ČR, založené na dalších ústupcích BraTulu nemá smysl, protože ohrožuje jejich existenci. Stejně tak překročila i moje míra únosnosti jako náčelníka, který papíruje pro SKSK ČR, nezbývá mu čas na přímou práci s dětmi, ale ani na pořádnou obživu a ještě je neustále téměř denně hromosvodem. Nemyslím si tedy, že je dobré, aby Bratul opět ustupoval za cenu odchodu některých jeho klubů z 2. St KSK Tuláci a stejně tak si nemyslím, že je dobré, abych já zůstával nadále náčelníkem SKSK ČR. S tímto vědomím, jsem rezignoval na svoji funkci, což bude v příštím týdnu programem náčelnictva.
Protože nic nenasvědčuje tomu, že by se někdo chtěl ujmout funkce náčelníka, dojde pravděpodobně k určení harmonogramu likvidace SKSK ČR. Ta by měla proběhnout do konce tohoto roku. Dříve se to těžko stihne s ohledem na to, že bude třeba vyúčtovat dotace MŠMT ČR.
Nikdo totiž nechce se buď vzdát své přímé práce s dětmi a nebo výrazně omezit svoji životní úroveň. Proto není o tuto funkci zájem. A být k tomu navíc ještě hromosvodem, ta je přídavek navíc.
Jaké budou dopady. Pro BaTul žádné, protože oni mohou úspěšně přežít jako velké místní sdružení, či spojením s moravskými Šlépějemi, vytvořit nadregionální sdružení. Moje aktivity, na které mi doufám zbude více času, jsem schopen lehce přesunout pod ICOK (klub dětí z DD Klánovice, zaměřený na Internet) a pod TJ ORS (nově zakládaný oddíl, pokud se rozeběhne – zde je odbor turistiky, který nemá členy a tak je možno jej obnovit, protože jinak by došlo v závěru letošního roku k jeho likvidaci).
Z 5. St KSK Vlčice se může stát regionální sdružení a nebo též samostatné nadregionální sdružení. Bude ale otázkou, zda sežene sto členů, které jsou podmínkou k možnosti zisku dotací ze státního rozpočtu prostřednictvím MŠMT ČR. Bohužel situace je nyní natolik vypjatá, že já ze zdravotních důvodů nemohu ve funkci již déle setrvávat. Jejich šancí ale může být větší sponzor, který věnuje třeba dar ve výši 10.000,-- Kč, který by měl umožnit i pořádání tak velké akce, jakou je Kamarád Cup.
Tímto rozhodnutím dělám za celou záležitostí tlustou čáru. Nemám nic osobně proti lidem z BraTul, kteří zůstávají mými osobními přáteli, ale spolupráce jako náčelníka SKSK ČR ve vztahu jako ke středisku, je pro mě bohužel v současné době neúnosná. K tlusté čáře platí i to, že jsem v těchto dnech vrátil paní Nováčkové podklady Písmákova deníku, protože jeho literární podobu zpracovávat nebudu. I od tohoto záměru jsem definitivně upustil z časových i osobních důvodů. Původní Bratrstvo zůstane v mých pěkných, i když také smutných vzpomínkách, ale za onou pomyslnou tlustou čarou. Doufám, že se vše setká s pochopení a předem za něj děkuji.
Míla Fuček