Míša opět vidí

     Míša opět vidí. Tahle zpráva mě zastihla na táboře a hrozně moc mě potěšila. Proto se musím o svoji radost podělit i se čtenáři Tuláckého Bratříčka.
     Míša je můj dlouholetý dobrý kamarád. Známe se od školky, kdy nás od sebe jenom těžko někdo mohl odloučit. Někteří dospělí z toho moc velkou radost neměli, protože jsme společně dělali poměrně dost lumpáren.
     V první třídě jsme chodili spolu do třídy a první den jsme spolu i seděli v lavici. Pak nás ale bohužel učitelka rozsadila. Tak jsme si to vynahradili o přestávkách.
     Pak přišla třetí třída a blížilo se pololetí. Oba jsme věděli, že na vysvědčení budeme mít dvojky z chování. S obavami jsme očekávali poslední třídní schůzku před pololetím, kde se to měli rodiče dozvědět. Mě to nakonec doma prošlo hladčeji, než jsem čekal. Nadhodil jsem, že jsem už byl potrestán za každou z poznámek, co jsem v pololetí dostal, a ta dvojka z chování je vlastně jejich výsledek.
     U Míši to bylo horší. Prostě smolný den. Míšův táta se vrátil domů ze schůzek dost naštvaný a hned na předsíni potkal Míšu a dal mu facku. Facku hodně nešťastnou, protože Míša spadl a praštil se hlavou o zeď. Chvíli na to s pláčem řekl: "Já nevidím."
     Míša opravdu přestal vidět. Při tom to byla první facka, kterou od svého táty dostal. Jinak dostával od táty jenom rukou na zadek. Prostě maximální smůla.
     Táta odvezl Míšu k doktorovi. Vyšetření dopadlo dost špatně. "Už nikdy nebude asi vidět", řekl lékař. Míšova máma podala na Míšova tátu trestní oznámení a požádala o rozvod. Při tom Míšova tátu to mrzelo, neudělal to schválně. Paradoxem je, že Míšu za lumpárny bil daleko méně častěji než máma a i míň.
     Míša tak přišel o zrak i o tátu, kterého rozvedli s jeho mámou a odsoudili. Za půl roku ho sice pustili, ale Míšova máma nechtěla, aby se s Míšou moc stýkal. Míša z toho byl nešťastný a vůbec s nikým nekomunikoval. Jeho táta sehnal peníze a Míša jel na vyšetření do USA na specielní oční kliniku. Stálo to moc peněz, část Míšův táta vydělal a část si půjčil.
     Z kliniky z Ameriky přišly radostnější zprávy. Míšu by mohli operovat a je 75% šance, že by viděl. Cena té operace byla ale hrozně velká. A tak jel Míšův táta pracovat do ciziny, protože u nás by tolik peněz nikdy nevydělal.
     Míšův táta se vrátil po více než roce a Míša jel koncem června do Ameriky na operaci. Ta se povedla. Takže Míša mi hned napsal dopis, který mi táta přeposlal za mnou na tábor.
     Ta nešťastná facka stála Míšu velké trápení. Je o dva roky zpožděný ve škole. Po prázdninách půjde do 5. třídy. Nebýt toho, mohl být už jako já v sedmičce. No hlavní ale je, že zase vidí. Jeho táta tu facku odčinil a Míšova máma nemá důvod mu zakazovat, aby se s Míšou stýkal. Míša se chystá strávit se svým tátou celý srpen a nenechá si to prý od nikoho zakazovat. Tátu má rád a přes rok ho neviděl, protože táta vydělával v cizině peníze na jeho operaci.
     Já se na Míšu taky moc těším. Měl bych ho vidět za necelé dva týdny. Pojede s námi na naší klubovu akci a asi se stane členem našeho klubu Ochránci.                                                                                                       Marťas

Zpět